Slaměnka

Lenka Neradová

1:Už tolik vody Huplynulo, cos' mi pC#oslal růžovou slD#maměnku,
poslals', pHoslals' pC#o Martinovi na bílým kD#moni,
osudný Homyl potkal nás dvC#a na tomhle svD#mětě šedivémH,
teď nenávist kD#me mně všude tě stC#íhá, všude tě hHoní.
R:Jen oko plD#máče pořád dC#ál,
jablka slHadká letos bC#udou,
vyhlídka nD#mad městem zarůstá vC#ousem
a vlci rvHou, rvC#ou mé srdce, rvD#mou.
2:Stačí jeden pohled letmý jen a srdce puká jako tenkrát
jak bunda z kůže z druhé ruky, z ruky dřevěné,
ten hadr nepřežil naši lásku, to srdce buší však jak tenkrát,
pozdě už utéct, jen zmatek v očích prozradí neměnné.
R:Jen duch kostela vzpomínky budí,
struny kytar do očí slzy hrnou,
vyhlídka nad městem zarůstá vousem
a vlci rvou, rvou mé srdce, rvou.
3:Rozkvetlý kaktus ve sklence vína utopí žal můj nekonečný,
přívěsek s citátem biblickým: oko za oko jen,
na všechno pozdě je, na lásku též, teď už si neutečem,
už padá nebe, náš pán se zlobí, už puká zem.
R:Naposled zavane zdejší vítr,
možná, že svitne slunce nad hlavou,
vyhlídka nad městem sežehlá ohněm,
i naše srdce nicotná teď plameny rvou ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:24:39.435+00:00
Výsledky hledání: